Už to nebyl nějaký univerzální návod na štěstí, ale vše co jsem měla udělat, bylo přímo ze mě a pro mě, a podle toho to taky vypadalo.

Už v minulosti jsem navštívila určité osoby jako třeba kartářky, protože jsem si myslela, že mi pomohou něco objasnit v mém životě, pomohou mi se nasměrovat a třeba i se v něčem rozhodnout. Po třetí takové návštěvě jsem si řekla, že to už bylo naposled, neboť to, co mi bylo vykládáno, se nesplnilo, nijak mi nepomohlo, většinou mě to ještě zmátlo a zbytečně přinesly myšlenky, které se mi hlavou točily pořád dokola.

Když jsem se ale dověděla o Světle Hoření a jejím čtení z energetického pole, něco ve mě, se ozvalo tak silně, že k ní mám jít. Cítila jsem, že tentokrát, to co mě čeká bude něco úplně jiného a můj vnitřní hlas měl pravdu, ale nečekala jsem, že to tolik zahýbe mým životem.

Pokaždé když se Světla napojila na mě, na mé energetické pole, tak to jen lítalo, u mě spousta emocí a pocity, které byly v souladu s tím, jak mně Světa směřovala a potvrzovala věci v mém životě, o kterých jsem sice kdesi v hloubi věděla, ale nedostala jsem se k nim nebo můžu říct, že možná ani nechtěla vědomě dostat, utíkala jsem před nimi. Jejím směřováním a plněním drobných úkolů, které byly vyčteny přímo pro mě, pro mou osobu, pro mé tělo a duši, pro můj život, jsem se krok po krůčku dostávala sama k sobě a rozčesávala si svou cestičku, kterou kráčím. Už to nebyl nějaký univerzální návod na štěstí, ale vše co jsem měla udělat, bylo přímo ze mě a pro mě, a podle toho to taky vypadalo.

Světlin způsob práce je naprosto jedinečný a mě se dotklo na kolik silný, a jaké má účinné následky:) Každým úkolem jsem byla překvapená, co byť jeden malý krůček dokázal spustit ve mě, nebo mém okolí něco tak silného. A to bylo přesně to, co jsem potřebovala, aby se konečně začalo něco dít. Po čtení se Světlou jsem se zároveň začala stávat průvodcem sama pro sebe a svým nejlepším přítelem, protože mě to přesně navracelo k sobě samé, k umění naslouchat své intuici a číst své situace v běžném životě.

Ve chvíli, když se člověk cítí ztracen či hodně zmaten ve svém životě, ho většinou jen nežije tak jak má pro sebe. Přichází strach, hodně strachu, pochyby a ztráta odvahy udělat vlastně cokoliv, aby to ještě více nezhoršit. Jenomže to se pak točí v začarovaném nebo spíš bludném kruhu a potřebuje posvítit na cestu ven..na svou cestu životem, takovou jaká je pro něj ta možná nejlepší..a takovým posvícením pro mne Světla je.

S Láskou Děkuju.