Cítím se mnohem svobodnější

 

CÍTÍM SE SVOBODNĚJŠÍ

Alena Krőmerová je mladá temperamentní majitelka úspěšného jazykového centra Red Languages. Její život rozhodně nebyl jednotvárný. Je to žena mnoha zájmů, a přesto se nepohybuje po povrchu. Když například začala pracovat pro dovozce vín, víno ji okouzlilo natolik, že se rozhodla absolvovat sommeliérský kurz. Vystudovala angličtinu, pobývala ve Finsku, v Irsku. Věnovala se různým kulturním a uměleckým projektům. Ráda píše a překládá. V rozhovoru vypráví o tom, jak jde vychutnávání vína dohromady s výukou angličtiny a jak zajímavě se může život odvíjet po tom, co odejdete od Světly…

Pověz mi, prosím, pro začátek něco o tom, jak ses dostala ke Světle na čtení?

Znám Světlu dlouho, protože máme společnou kamarádku. Na čtení jsem u ní byla dvakrát. Poprvé před několika lety a letos hned 2. ledna jsem tam byla znovu. Impulsem pro první návštěvu bylo, že jsem potřebovala změnu v pracovním životě. Tehdy jsem pracovala v korporátu a věděla jsem, že tam být nechci, ale protože mám více aktivit a zaměření, nebyla jsem si úplně jistá, jakým se vydat směrem. Lákalo mě všechno a nebyla jsem si jistá, co z toho zvolit jako klíčovou oblast.

A co ti Světla přečetla?

Měla jsem tenkrát obavu z toho, co bude, když se vydám na volnou nohu. Ale Světla mi řekla, že pro cokoli se rozhodnu, bude to úspěch a rozhodně se tím uživím. Den na to byla ve firmě velká konference, kterou jsem organizovala, a celý den se pořád něco kazilo. Nebylo to sice mou vinou, ale i tak to byly věci, které nakonec samozřejmě padly na mou hlavu, a to už byla ta pomyslná poslední kapka, kdyjsem si řekla, že tohle už nechci. Na konci dne jsem šla za šéfem a řekla jsem mu, že dávám výpověď.

Tomu říkám akční přístup! A jak to pokračovalo?

Už jsem tu výpověď chtěla dát dlouho, ale pořád jsem tak nějak čekala, až se rozhodnu, co bych chtěla dělat. Trvalo pak ještě čtyři měsíce, než jsem z firmy odešla, a během té doby mě oslovila bývalá spolužačka, jestli bych s ní nechtěla založit jazykovku. Souhlasila jsem a všechno vypadalo velmi slibně. Udělaly jsme celý koncept i web a docela dlouho jsme jely v tom, že budeme spolupracovat, což se nakonec nestalo, protože pak úplně z ničeho nic změnila podmínky. Bylo mi to hrozně líto a řešila jsem, co mám dělat, protože nejsem úplně sólový hráč. Bylo to pro mě tehdy strašně těžké, ale nakonec jsem se rozhodla, že tady v Praze začnu sama a založila jsem si vlastní firmu, již zmíněné jazykové centrum. Postupně jsem získala studenty, zakázky na překlad a pomalu ale jistě se rozrůstáme. Mám to postavené především na individuálním přístupu, i když už to dneska zní jako klišé, tak já to tak opravdu dělám. Chci znát každého našeho studenta a každého lektora, takže mám malý tým lektorů, a sama pořád učím i překládám. Je to takové rodinné a v tomto duchu chci Red languages vést i do budoucna.

Jak ti v tom pomohlo čtení u Světly?

Čtení mi dodalo odvahu. Pamatuji si do teď, že jsem odcházela s pocitem, že cokoli udělám, bude to dobrý. Vůbec jsem nevěděla, co to bude, ale uklidnilo mě, že si nemusím vybrat jednu věc a ostatních se vzdát. Já nejsem úplně střelec, takže podnikání pro mě bylo dost nepředstavitelné. A dnes jsem neskutečně vděčná a šťastná, že jsem to udělala, i když to pro mě byl krok do neznáma a obrovská nejistota, protože jsem vůbec nevěděla, jestli se uživím. Nějak jsem tomu věřila. Takže vlastně asi střelec budu (smích).

Z čeho pramenila Tvoje důvěra ve Světlu?

Pro mě bylo strašně přesvědčivé všechno, co mi přečetla. Vyslovila nahlas věci, které jsem rozhodně nikomu neřekla a které pro mě byly tak niterné, že když najednou z jejích úst zazněly, bylo to velice silné. A asi proto jsem nepochybovala o ničem z toho, co mi řekla. Ten pocit mám stále, i teď po dalším čtení. Přestože jsem poměrně racionální, tak mám docela silnou intuici a spoustu věcí tak nějak vnitřně vím nebo tuším, jen jim někdy nedávám možnost vyjít na povrch. A pak, když to někdo řekne nahlas, je to jako blesk z čistého nebe, probuzení. Najednou to zapadne a člověk si řekne ano, vždyť to tak přece je.

Vzpomeneš si ještě na něco konkrétního, co ti Světla tenkrát přečetla?

Určitě. Ptala jsem se jí třeba, jestli bych měla dělat něco s tím vínem, a ona mi řekla: „Já vidím Alenku, jak má skleničku v ruce a dělá chachachachacha.“ Přišlo mi to bezva, jen jsem nevěděla, jestli to znamená, že víno budu pít s přáteli nebo bude součástí mé profese. Už si přesně nepamatuji její odpověď, ale řekla mi, že budu lidi učit mluvit. Tenkrát jsem to nechápala a ani jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Nedokázala jsem si pod tím nic představit, a tak jsem to vypustila. Jenže pak jsem založila Red languages a pořád jsem přemýšlela, jak k tomu přistoupit jinak, jak pojmout výuku, aby byla co nejefektivnější a nejpřirozenější. Přemýšlela jsem, jak jsem se anglicky naučila já a nakonec vymyslela kurz zážitkové angličtiny, který jsem nazvala Wineglish. Chtěla jsem, aby lidé zažívali angličtinu v běžných situacích, které známe z každodenního života. Klíčové je slovo “zažívali”. nejde o učení z učebnic, ale reálné využití angličtiny v praxi. Když se učíme o jídle, tak vaříme a popisujeme všechny ingredience, co kdo dělá a bude dělat, a tím rozšiřujeme slovní zásobu. Obyčejně si otevřeme i láhev kvalitního vína, zavládne velmi příjemná atmosféra a najednou všichni mluví, z čehož jsou posléze nadšení a překvapení. Lidé při té aktivitě nemyslí na to, že se učí nebo že mluví, a oprostí se od stresu, že musí mluvit. Funguje to velmi pozitivně, protože když člověk zjistí, že to dokáže, snáz se zbaví bariéry či bloku mluvit, který má spousta z nás. Takže takhle se naplnilo to, co mi Světla tehdy přečetla. A ukázalo se, že opravdu učím lidi mluvit, aniž bych si to tenkrát vůbec dokázala představit.

A jak probíhalo druhé čtení?

To letošní čtení u Světly pro mě bylo nesmírně důležité a nápomocné, protože mi pomohlo uzavřít něco, co mě trápilo dlouho. Přemýšlím, kolik z toho chci prozradit, ono je to docela intimní. Byla jsem u Světly kvůli jednomu dlouhému partnerskému vztahu, který byl velmi silný, hodně zamotaný a komplikovaný, trval už mnoho let a nikam se neposouval. Oba nás to k sobě pořád táhlo, ale vlastně to zároveň nešlo. Měla jsem už nějakou dobu pocit, že to musím nějak rozseknout, ale nevěděla jsem jak, takže mě zajímalo, kde je příčina toho, že nás to k sobě tak silně přitahuje a zároveň to nefunguje. To byla moje hlavní otázka.

A jakou ti Světla přečetla odpověď?

Ptala jsem se konkrétně, proč je v mém životě tak dlouho a proč to nejde ukončit. A Světla mi přečetla, že si musím vyřešit vztah se svým otcem a pak se automaticky vyřeší i tenhle vztah. Že to vůbec nebudu řešit a vyvine se to úplně přirozeně. Také mi přečetla, jakým způsobem  to mám udělat –  typ terapie a záměr. Přečetla mi i ke komu a kdy tam půjdu. A pak už nemělo smysl se ptát dál. Světla říkala: „Já ti můžu odpovědět na tvoje další otázky, ale z dnešního pohledu, jenže ty to tou terapií vyřešíš a budeš úplně někde jinde.“

A jak to tedy nakonec dopadlo?

Paní, u které jsem byla, mě sice původně chtěla objednat až za delší čas, jenže pak se ukázalo, že jedna klientka onemocněla a nemohla přijít, takže jsem k ní šla hned druhý den a byl to mazec, to se jinak ani nedá říct. Pomalu to teď všechno dobíhá a mohu říct, že mi to pomohlo uzavřít celou minulost. Došlo mi toho hodně, zejména to, proč jsou některé věci v naší rodině tak, jak jsou. Bylo to pro mě velmi osvěžující. Teď se po tom všem cítím mnohem svobodnější.

 

 

Komentářů
Share
Světla Hoření